Otázky a odpovědi

23.02.2007

Volba papeže

Zajímalo by mne, zdali nějaký papěž byl zvolen losem. Ve Sk 1, 26 byl takto losem připojen k jedenácti apoštolům Matěj. Zajímalo by mne, zdali církev použila tuto metodu losu při volbě papeže.

Papežové voleni losem nebyli
Nenalezl jsem nikde, že by biskupové byli voleni losem jako tomu bylo ve Skutcích apoštolských. Pro úplnost se ti pokusím učinit stručný přehled dějin volby nejprve papeže a potom biskupů.



Volba římského biskupa - papeže

Kardinálové volí papeže od III. Lateránského koncilu, roku 1179. Před tímto koncilem byl papež volen jako každý jiný biskup.

V prvních stoletích volili papeže kněží i laici římské diecéze. Když ho vybrali, musel být římský biskup provolán ještě lidem (tzv. aklamace). Někteří papežové označili svého nástupce (Linus, Anakletus, Klement, Bonifác II).

Zhruba od poloviny 6. stol. do poloviny 8. století byl papež volen římským klérem, ale musel být schválen Konstantinopolským císařem. Pokud ho schválil, nově zvolený papež mohl být vysvěcen na římského biskupa.

Roku 769 na Lateránském synodu byla zavedena praxe, že laici nemají do volby papeže co mluvit. Na dalším Lateránském synodu (roku 1059) byl promulgován zákon, že papeže kardinálové biskupové mají právo předběžného rozhodnutí, pak mají být slyšeni ostatní kardinálové (jako kardinál kněz nebo kardinál jáhen) a na konec mají vyjádřit svůj souhlas ostatní církevní hodnostáři a lid.

Tradice volby v konkláve spadá do roku 1274, kdy se konal koncil v Lionu.

Zpřesňování pravidel volby se dělo ještě několikrát a to za pontifikátů všech papežů od Pia X. (kromě papeže Jana Pavla II., který stačil zemřít během jednoho měsíce po zvolení). Poslední úpravy volby římského biskupa zavedl Jan Pavel II. apoštolskou konstitucí Universi dominici gregis 22. února 1996.



Volba biskupů

Jak byli voleni biskupové v době církevních otců bychom nalezli v Tradici apoštolů (Traditio apostolica, 197-218). Účastnila se na ní celá místní církev. Byl vybrán kandidát a pak lid ho provolal (říká se tomu aklamace) za svého biskupa. Postupem času stále více do volby biskupa zasahovala civilní autorita a klérus a čím dál tím méně věřící lid.

Během karolínské epochy je kompetentní jmenovat biskupy panovník. V 11. stol. proběhla v církvi reforma, takže biskupa znovu volí klérus a lid,ale o století později, s budováním katedrál, přebírá kompetenci za volbu katedrální kapitula. A zase postupem času si jmenování biskupů bere na starosti papež. Po Tridentském koncilu (pol. 16. stol.) ještě různé civilní autority mají možnost se ke jmenování vyjádřit, ale ve 20. stol. tato praxe takřka až na výjimky mizí.


Pro úplnost a "štábní kulturu" ti cituji literaturu, ze které jsem čerpal:

MONTAN, Agostino, Il dirito nella vita e nella missione della Chiesa I, EDB, Bologna 2000.
FISHER - WOLLPERT, Rudolf, Malý teologický slovník, Zvon, Praha 1995.

(šape)